Liší se soukromí vojenští dodavatelé od žoldáků?

Soukromí vojenští kontraktoři (PMC) hrají významnou roli v oblasti shromažďování zpravodajských informací, výcviku bezpečnostních ambicí, technické a technologické podpory a přepravních potřeb v konfliktních zónách a po celém světě.

Převážně americké firmy spolu se soukromými vojenskými kontraktory z Velké Británie slouží po celém světě zejména v konfliktních zónách v Africe, na Blízkém východě a v Afghánistánu.

Většinou je vztah mezi PMC a žoldáky neboli vojáky na volné noze bojujícími za peníze zpochybňován světovým veřejným míněním.

Žoldáci jsou však mezinárodními zákony zakázáni, zatímco PMC jsou považovány za legální.

Ženevská úmluva

Používání a nábor žoldnéřů právně zakazuje Mezinárodní úmluva proti náboru, používání, financování a výcviku žoldnéřů z roku 1989.

Žoldnéř je definován jako každá osoba, která je speciálně naverbována na místě nebo v zahraničí za účelem boje v ozbrojeném konfliktu. Zakázán je rovněž nábor osob za účelem soukromého zisku. Podle mezinárodní úmluvy z roku 1989 by za žoldáky byly považovány osoby, které nejsou příslušníky ozbrojených sil žádné ze stran konfliktu, a žoldáci by měli být považováni za trestný čin pro všechny státy a měli by být stíháni nebo vydáni.

Úmluvu, která vstoupila v platnost 20. října 2001, však ratifikovalo pouze 35 zemí. Země s velkými armádami, zejména USA, Rusko a Velká Británie, ji neratifikovaly z důvodu aktivního využívání PMC.

Průmysl má hodnotu přesahující 100 miliard dolarů a zejména po útocích z 11. září 2001 exponenciálně vzrostl díky jejich silným vazbám na politická zřízení.

Špatná evidence informací pro toto odvětví, neústupnost velkých zemí při odmítání zákazu mezinárodních zákonů, porušování lidských práv a zisk z války představují velkou hrozbu pro světový mír.

Liší se PMC a žoldnéři?

Jak soukromí vojenští dodavatelé (PMC), tak žoldnéři pracují za peníze. Žoldnéři jsou individuální vojáci, které si může najmout ten, kdo jim zaplatí, zatímco PMC tyto lidi najímají do organizace.

Žoldáci nemají žádnou vazbu na společnost nebo stát a titul, bojují pouze za peníze. Soukromí vojáci však pracují pro uznávanou společnost, která je registrována u úřadů země, z níž vycházejí jejich operace.

PMC slouží jako prostředník mezi profesionálními vojáky a vládami.

Profesor Sean McFate z Georgetownské univerzity a autor připravované knihy Nová pravidla války hovořil s TRT World o soukromém vojenském průmyslu jako bývalý zasvěcenec tohoto odvětví.

Téměř všichni soukromí vojáci patří mezi bývalé vojáky nebo příslušníky národních policejních složek, protože mají předepsaný výcvik a příslušné zkušenosti, jako například Sean McFate pracoval pro soukromé dodavatele v Africe poté, co předtím sloužil jako výsadkář americké armády.

McFate řekl: „Soukromý vojenský průmysl a žoldnéři jsou vzhledem ke své nelegální povaze byznysem, který se říká od úst k ústům. Z tohoto důvodu je toto odvětví organizováno jazykovou skupinou a sdílenými zkušenostmi.“

Dodal: „Pokud máte schopnosti být soukromým vojenským dodavatelem, pak můžete být i žoldnéřem. Soubory dovedností jsou stejné. Jediný rozdíl je v tom, kdo je klientem . Ale i tento rozlišovací znak je diskutabilní.“

Na snímku z 26. září 2013 Joseph Hunter (uprostřed), bývalý odstřelovač americké armády, který se stal soukromým žoldákem, je po zatčení v thajském Bangkoku ve vazbě thajského policejního komanda. Hunter, který si již odpykává dvacetiletý trest za spiknutí s cílem zabít agenta DEA, stanul 3. dubna 2018 před newyorským okresním soudem na Manhattanu kvůli obvinění z přípravy vraždy realitního agenta pro mezinárodního zločineckého bosse (AP)

V porovnání s běžnými žoldáky mají PMC přístup k mnohem složitější a těžší vojenské technice, jako jsou tanky, vrtulníky a letadla, zatímco žoldáci mají lehké zbraně.

Žoldnéři jsou zpravidla nasazováni do bojů v první linii, zatímco vojáci PMC mohou sloužit v různých oblastech: ostraha, logistika, doprava, shromažďování zpravodajských informací, síť a boj

Oba nosí kombinaci běžného civilního oblečení a uniforem pro speciální operace, přičemž příjem žoldnéře je vyšší než příjem pracovníků PMC.

PMC mohou se žoldáky spolupracovat a najímat je i přes zákaz OSN týkající se žoldnéřů.

„Když si klient najme společnost, často si tato společnost najme nebo vytvoří subdodavatele ve válečné zóně, kteří pomáhají s plněním misí. Těm se v tomto odvětví přezdívá „subdodavatelé“ a často za ně není nijak zodpovědná. Ve skutečnosti si klient obvykle není vědom jejich existence ani rozsahu jejich činnosti,“ řekl McFate.

Britský dodavatel ArmorGroup, který zajišťuje ostrahu leteckých základen pro USA v Afghánistánu, měl subdodavatelské smlouvy se dvěma afghánskými vojenskými společnostmi s názvy „pan Bílý“ a „pan Růžový“.

Mnohé PMC se také zdají být nezávislé, pokud jde o mnohonárodnostní složení soukromých vojáků, kteří prodávají své služby za peníze.

Země obvykle dávají přednost využívání PMCs z několika důvodů: nedostatek lidských zdrojů v ozbrojených silách, jejich vnímání jako nákladově efektivnějších, nepotismus a/nebo dobré kontakty s vládami, snaha vyhnout se odpovědnosti za činy spáchané PMCs, vyhnout se kontrole demokratických institucí a zasahovat do vnitřních záležitostí země, většinou zahraničních.

Díky nedostatku informací není možné zjistit objem trhu soukromého vojenského sektoru. Není tedy možné zjistit, kolik lidí se v tomto sektoru rekrutuje.

Odpovědnost

Přestože jsou ČVS vázány zákony země, ze které vycházejí, zákonnost jejich činnosti přichází v úvahu, pokud působí na územích mimo svou mateřskou zemi.

Například američtí kontraktoři v Iráku by nebyli vázáni místními zákony a nemuseli by nutně podléhat ani zákonům USA, protože by se na ně nemusela vztahovat jurisdikce.

To má za následek nedostatek odpovědnosti ve srovnání s řadovými vojáky, kteří mohou být postaveni před válečný soud, pokud dojde k porušení některého z příslušných vojenských zákonů.

McFate zdůrazňuje obrovské obavy z odpovědnosti a transparentnosti PMC. „Abychom však byli spravedliví, korupcí a beztrestností trpí i mnoho národních armád ve světě. To soukromý vojenský sektor neomlouvá, ale lidé by si měli uvědomit, že kontrola organizovaného násilí byla v historii problémem,“ dodal.

V roce 2004 byli v nechvalně proslulé irácké věznici Abú Ghrajb americkým dodavatelem CACI International mučeni muslimští vězni. Společnost CACI International se však vyhnula trestu a nadále prodlužovala s USA smlouvy v hodnotě 23 milionů dolarů.

Na tomto snímku jsou zachyceni nazí zadržení s pytli položenými na hlavách, kteří jsou umístěni do lidské pyramidy, jako vojín Sabrina Harmanová, uprostřed, a desátník Charles Graner ml, nahoře, pózují za nimi koncem roku 2003 ve věznici Abú Ghrajb v iráckém Bagdádu (AP)

Bývalý zaměstnanec britské vojenské dodavatelské společnosti Aegis zveřejnil takzvané „trofejní video“, které ukazuje příslušníky Aegisu střílející ze samopalů na civilní auto v Iráku. Po incidentu provedla společnost Aegis vyšetřování, nicméně podle dodavatele šlo o „legitimní“ operaci.

Blackwater, který se nyní jmenuje Academi, má mezi soukromými dodavateli jednu z nejpochybnějších historií.

V září 2007 někteří vojáci Blackwateru údajně zahájili palbu na civilisty v Bagdádu; při tomto incidentu bylo zabito 17 civilistů a mnoho dalších bylo zraněno.

Zaměstnanci Blackwateru se hájili tím, že zahájili palbu proti „bombardování aut“ povstaleckou skupinou.

Podle vyšetřování a svědků však mezi cestujícími cíleného vozidla byl i manželský pár a jejich dítě.

Erik Prince, zakladatel společnosti Blackwater USA, je doprovázen policistou z Kapitolu do místnosti pro slyšení před podáním výpovědi před slyšením Výboru pro dohled Sněmovny reprezentantů, který v úterý 2. října 2007 zkoumá poslání a činnost soukromého vojenského dodavatele Blackwater v Iráku a Afghánistánu.(AP)

Rostoucí hrozba

McFate tvrdí, že svět žoldáků se rozrůstá a je mnohem nebezpečnější, než si lidé myslí.

„Je to záměr, protože žoldáci prodávají věrohodnou popíratelnost a smrtelnost ve stínu.“

McFate také zdůrazňuje nejistotu ohledně velikosti soukromého vojenského průmyslu slovy: „Jedním z hlavních prodejních argumentů žoldáků je jejich utajení. Žoldáci mohou nabídnout větší utajení než vládní špioni nebo speciální jednotky.“

McFate uvedl příklad: „V únoru 500 žoldáků najatých Ruskem téměř zlikvidovalo skupinu elitních amerických vojáků ve východní Sýrii. Přijeli Američané z Delta Force, Rangers, Zelených baretů, námořní pěchoty; povolali letouny B-52, F-22, F-15, bitevníky AC-130, vrtulníky Apache a bezpilotní letouny, a přesto jim trvalo čtyři hodiny – čtyři hodiny – než 500 žoldáků porazili. Tohle byli nejlepší američtí vojáci.“

Nabízí se otázka, co se stane, když neelitní jednotky, které nejsou podporovány americkým letectvem, budou muset bojovat s 1 000 nebo 5 000 žoldáky? Co se stane se zeměmi, které nejsou vojenskými velmocemi?“

„Hrozba žoldnéřů je významným problémem,“ uzavřel.

Napsat komentář