Mladí spartští muži vraždili otroky jako součást Krypteie

Dříve než mohl být spartský chlapec považován za muže, byl zařazen do Krypteie – tajného oddílu, který se plížil k nic netušícím otrokům a brutálně je vraždil podle libosti.

Krypteia ve Spartě

Christoffer Wilhelm Eckersberg/Wikimedia CommonsTři spartští chlapci cvičí lukostřelbu.

Dávný řecký městský stát Sparta se do povědomí moderních lidí zapsal jako země válečníků. Během čtvrtého a pátého století př. n. l. si Sparťané svou snahou o vojenskou dokonalost za každou cenu získali respekt a strach velké části starověkého světa.

Tato bezohledná snaha o vojenskou sílu měla samozřejmě i svou temnou stránku. Například spartští otroci známí jako helóti snášeli nepředstavitelné utrpení, zatímco žili po boku společnosti vycvičených zabijáků. Heloti byli týráni, ponižováni a – prostřednictvím brutálního přechodového rituálu, který Sparťané nazývali krypteia – loveni a zabíjeni.

Hrůzy otroctví ve Spartě

Ožralí helotští otroci

Fernand Sabatté/Wikimedia CommonsHelotský otrok je nucen se opít a ponížit, aby poučil mladého spartského chlapce o nebezpečí alkoholu.

Zotročování bylo významnou součástí starověké spartské společnosti. Když přemýšlíme o Spartě, máme tendenci myslet na válečníky, kteří vedli své město, ale ti tvořili jen malou část obyvatelstva. Tito spartští válečníci nebyli ničím jiným než malou elitní třídou, která vládla mnohem větší společnosti.

Ve skutečnosti ve Spartě převažovali otroci nad občany v poměru sedm ku jedné. Navzdory jejich počtu se však s otroky zacházelo nepředstavitelně hrozným způsobem – a to i na poměry otrokářství. Jejich život byl plný ponižování. Byli biti, pokud se pokusili zpívat spartské písně, protože to naznačovalo, že se považují za sobě rovné. A aby chlapce a mladé muže poučili o nebezpečí opilství, dospělí spartští muži své otroky opíjeli a nutili je, aby se ztrapňovali.

Sparťanských otroků bylo líto i jejich sousedům. V Athénách měli přísloví: „

Krypteia

Mladí Sparťané cvičí

Edgar Degas/Wikimedia CommonsMladí spartští chlapci a dívky cvičí zápas. Sparťané učili mladé dívky bojovat, protože věřili, že díky tomu budou odolnější při porodu.

Nejhorší mučení, kterému byli spartští otroci vystaveni, však byla bezpochyby krypteia.

Krypteia (což může odkazovat jak na danou skupinu, tak na úkony, které prováděla) byl státní program, v jehož rámci se kdykoli a bez sebemenšího varování mohla na otroka helota vrhnout skupina mladých spartských mužů a ubodat ho k smrti.

Součástí Krypteie se stávali nejlepší a nejchytřejší spartští chlapci, kteří byli na prahu dospělosti. Aby se vycvičili k válčení, dostávali dýky a několik základních zásob a pak dostali rozkaz vraždit heloty podle libosti.

Plížili se po cestách a na pole, často na venkově a často v noci, a vrhali se na nic netušící heloty. Kdykoli mohli, zaměřili se na největší a nejsilnější z nich. Nezáleželo na tom, jestli byli loajální nebo jestli udělali něco špatného – ať už to byl kdokoli, byl uloven, rozsekán na kusy a brutálně zabit.

Hrdá spartská tradice

Soud nad novorozeným Sparťanem

Jean-Pierre Saint-Ours/Wikimedia CommonsPodle Plútarcha spartští starší kontrolovali každé novorozeně, aby zjistili, zda je hodno života, nebo zda má být opuštěno a zemřít na následky ozáření.

Slavný athénský spisovatel Plútarchos označil Krypteiu za „bezpráví“ a těžce nesl skutečnost, že Lykurgos, spartský vůdce, kterého si vážil, stál v čele takového barbarského rituálu.

Ne každý Řek byl však tak znepokojen jako Plútarchos. Mnoho Sparťanů považovalo zabíjení otroků za ušlechtilou tradici a dokonce i několik Athéňanů s tím souhlasilo. Filozof Platón dokonce citoval chválu, kterou na krypteiu pěl jistý Sparťan jménem Megillus:

„‚Krypteia‘, jak se jí říká, poskytuje úžasně tvrdý výcvik v otužilosti, protože muži chodí v zimě bosí, spí bez pokrývek a nemají žádné ošetřovatele, ale čekají sami na sebe a ve dne i v noci se toulají po celé krajině.“

Pro lidi, jako byl Megillus, bylo masakrování otroků jen dalším skvělým způsobem, jak ze Sparťanů udělat otužilce – hned vedle hrdých spartských tradic, jako bylo nucení mladých chlapců krást jídlo k jídlu a vyhazování slabých dětí do divočiny na smrt.

Proč dělali Krypteia

Spartský chlapec Krypteia

Jean-Jacques-Francois Le Barbier/Wikimedia CommonsSpartská matka dává svému synovi jeho první štít.

Člověk by si myslel, že tak brutální program, jako je Krypteia, bude mít jednoznačný důvod své existence, ale výpovědi o tom, proč vlastně existoval, se různí. Několik současných athénských spisovatelů popsalo Krypteiu, ale zdá se, že i oni měli problém pochopit, jak Sparťané ospravedlnili masakrování nevinných lidí.

Víme však, že šlo přinejmenším částečně o způsob, jak zocelit chlapce, jak vyplývá z Megillových slov. Šlo o víc než jen o nácvik hry na válku – chlapci v Kryptei museli skutečně brát životy. Museli dokázat, že až budou čelit skutečnému nepříteli, nebudou váhat zabíjet.

Ale v Kryptei šlo také o to vzbudit v helotech strach. Vždyť právě ve Spartě v roce 491 př. n. l. údajně položili věnce na hlavy svých 2 000 nejsilnějších otroků a slíbili jim svobodu – pak je vylákali do chrámu a všechny zabili.

Sama Krypteia začala podle některých svědectví poté, co vzpoura otroků ve stejné době téměř svrhla spartskou vládu a vybojovala helótům svobodu. Sparťanům se ji podařilo zastavit – naučili se však bát otroků, kteří je početně převyšovali.

Každý rok poté Sparťané vyhlásili válku svým vlastním otrokům. Zabití otroka od té doby nebylo aktem vraždy nebo krutosti, ale aktem války. Jejich otroci teď nebojovali proti nim – ale Sparťané chtěli dát jasně najevo, co se stane, pokud se ještě někdy pokusí bojovat za svou svobodu.

Tak se zrodil brutální program Krypteia.

Po přečtení o Krypteiu se dozvíte o řeckém ohni, tajné zbrani, která srovnávala se zemí armády, a bitvách, které formovaly řecké dějiny.

Napsat komentář