Pan Monk a paní Monková (12. 8. 2005)

„Monk“ byl vždy jedním z mých nejsledovanějších seriálů, když jsem potřeboval útěchu, odpočinek po náročném dni, dobrou zábavu nebo způsob, jak strávit líný víkend.
Bylo velmi příjemné a zajímavé, že se jedná o epizodu netypickou pro obvyklé díly, která se zaměřuje spíše na emocionálnější aspekty, je spíše dramatickou epizodou a zaměřuje se více na charakterizaci postav než na záhadu. I když to bylo velmi chytře nastavené a po celou dobu napínavé, premisa, zejména když se odhalilo, o co ve skutečnosti jde, byla poměrně krutá vzhledem k tomu, jak celá situace Monka zasáhla tak, jak zasáhla. V polovině epizoda tak trochu povadla díky dějovému zvratu, který až příliš hraničil s tím, co najdete v animovaných detektivkách.
Díl „Pan Monk a paní Monková“ má však docela dobrou a poutavou záhadu, i když vám tak trochu dojde, o co jde, už na začátku, ale to mu příliš neubírá na kvalitě, obzvlášť skvělý je závěrečný akt. Začíná neuvěřitelně dobře, už tím, že vybočuje z obvyklého vzorce a dělá něco úplně jiného, než divák očekává, že začne.
Kde „Pan Monk a paní Monková“ obzvlášť vyniká, je charakterizace postav a emocionální momenty, je to snadno jeden z nejemotivnějších dílů. To, jak to všechno na Monka působí, je skutečně srdcervoucí a člověk s ním opravdu soucítí. Třeba když musí vzpomínat na svůj vůbec nejhorší životní okamžik. Opravdu se mi líbilo, jak na něj Natalie, Stottlemeyer a Disher reagují a projevují ještě více sympatií než obvykle, zejména Stottlemeyer ukazuje svou jemnější stránku, což se mu často nestává. Epizoda není bez komediálních momentů, i když jsou moudře omezeny na minimum. V podstatě všechny pocházejí od Stottlemeyera a Dishera, přičemž nejvtipnější je scéna s grilováním.
Natalie je usedlejší než v předchozích dílech. Má v sobě přízemnost, citlivost a drzost, které člověka zahřejí, stejně jako větší pochopení pro Monkovy problémy. Také Traylor Howardová předvádí v roli této postavy zatím jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů.
Jak už bylo mnohokrát řečeno, jednou z nejlepších věcí na ‚Monkovi‘ byl vždy herecký výkon Tonyho Shalhouba v titulní roli. Bylo nezbytné, aby fungoval a byl tmelem seriálu, a Shalhoub jím nejen je, ale ve svých nejlepších chvílích také JE. Vždycky se mi líbila vyváženost humoru, který je často k popukání, a patosu, který je upřímný a dojemný. Zde je kladen větší důraz na patos a emoce, což skutečně umožňuje rozvinout Shalhoubovy už tak skvělé herecké schopnosti a Shalhoub pro mě nikdy nebyl dojemnější než zde.
Jason Gray-Stanford a Ted Levine jsou zábavní a sympatičtí, zejména Levine. Melora Hardin je také velmi dobrá.
Nejde však jen o obsazení nebo příběh. Další hvězdou je scénář, který je také zásadní pro to, zda by byl seriál úspěšný nebo ne, a tady se mu to daří. Kombinace břitkého humoru, milé svéráznosti a něžného dramatu, k němuž se lze snadno vztahovat, je provedena citlivě, zejména v posledním díle. Bizarnosti jsou sympaticky provedené a nikdy nejsou využité nebo přehnané. Bylo také příjemné vidět, že to vypadá, že se Monk zlepšuje, dokud se věci nezhorší, když nastoupí mysteriózní aspekty.
Vizuálně je epizoda natočena svižně a stylově a hudba je nenápadná i svérázná. Ačkoli se upřednostňuje hudební téma 1. série, skladba „It’s a Jungle Out There“ od Randyho Newmana mi postupem času přirostla k srdci, zpočátku mi připadala otravná, ale nyní mnohem více oceňuji její význam a to, co se snaží říct. Jo a dobrou práci odvedla odlišná sekvence úvodních titulků, která se přizpůsobila provedeným změnám.
Shrnuto a podtrženo, skvělá epizoda, která mi zlomila srdce a Shalhoub ji opravdu prodává. 9/10 Bethany Cox

Napsat komentář